22. 07. 2006

Historie

         Zhoubné požáry byly pro obyvatelstvo měst i vesnic odedávna velkým nebezpečím. Stísněnost měst, nedostatečnost hasícího zařízení, nedostatek vody i neznalost lidí, snažících se požár uhasit, vedla často k tomu, že byla ohněm zničena celá města a způsobeny nenahraditelné škody. Aby bylo zabráněno vzniku požárů a aby do jejich hašení byl vnesen řád a pořádek, byly již od konce středověku vydávány určité celozemské i místní požární řády, ve kterých byla vytčena všechna tehdejší možná opatření a povinnosti obyvatelstva v případě vypuknutí požáru. Ve větším množství začaly tyto řády vycházet až v 18. století.   

K zásadní změně ve vývoji veškeré hasičské činnosti došlo v 60.letech 19.století, kdy nastalo období organizované práce hasičské. V důsledku vydání spolkového zákona v roce 1867 začaly se zakládat dobrovolné hasičské sbory. Tyto sbory neměly ještě organizovanou činnost a až v roce 1883 se podařilo zlomit odpor rakouských úřadů a docílit povolení k založení „Ústřední jednoty hasičské moravskoslezských dobrovolných sborů hasičských“.

V roce, kdy došlo k zavedení pevných hasičských pravidel do činnosti hasičských sborů byl i v Lanžhotě založen „Sbor dobrovolných hasičů“ z popudu J. Matouška, učitele z Hrušek. Snad k tomu vedl občany v Lanžhotě strach z požárů, dozajista i snaha Matouškova, který se v Lanžhotě seznámil s mladými hospodáři Michalem Uhrem a Pavlem Ciprysem, jimž se svěřil se svým úmyslem a u nichž našel pochopení, takže v květnu 1883 byl v Lanžhotě hasičský sbor založený.

Prvním předsedou ve sboru byl zvolen Josef Ondryska, velitelem byl Eduard Folprecht (nadučitel) a jednatelem byl zvolen František Pastyřík (učitel). Dalšími zakládajícími členy byli Ant. Javorský (učitel), Jakub Skusil (zámečník), Augustin Růžička (řezník), Cyril Juráček (kovář), Vavřín Kroupa (švec), Pavel Uher, Pavel Holobrádek, Pavel Pyskatý a Pavel Beneš (zemědělci). Ještě téhož roku přistoupilo dalších 21 členů.

Při založení sboru byly výborem zpracovány „Stanovy“, které byly 20.října 1883 schváleny v obecním výboru. Za Sbor je podepsali Pavel Ciprys a Michal Uher. Za obecní výbor tehdejší starosta obce Jan Ciprys a radní Jan Švirga, Fabian Miklica a Jan Hellinger.

Pro začátek měl sbor k dispozici obecní dřevěný stříkač. V roce 1884 zakoupila banka Slavie čtyřkolovou stříkačku za 600 zlatých, kterou však musel sbor z vlastních prostředků zaplatit. Dále bylo zakoupeno další nářadí jako žebře, háky a podobně. Je třeba  poznamenat, že vybavení neobdržel sbor od obce, ale musel si je koupit z vlastních prostředků, které získal jednak svou činností i milodary od občanů. Tato situace trvala až do roku 1922, kdy tehdejší starosta obce Ant. Mayer vymohl to, že sbor dostával od obce 2.000,- Kč ročně.

V prvních letech byla činnost sboru orientována téměř výhradně na likvidaci požárů. Již v prvním roce založení sboru zasahovali členové u několika velkých požárů a u některých se podařilo šíření požáru zastavit, což bylo pro  tehdejší začínající sbor a vybavení velký úspěch, uvážíme-li, že až na výjimky byly všechny domy pokryty slaměnými došky.

Sbor měl po svém založení zbrojnici na obecním domě v Luční ulici (u šibenice – objekt stojí doposud). Od roku 1942 je zbrojnice umístněna v současné budově Obecního úřadu.

V roce 1886 byla zakoupena další dvoukolová stříkačka a postupně bylo zakupováno další vybavení. 

            Sbor byl velmi aktivní a za členy sboru se přihlašovali další občané. Každoročně byla v lednu konaná „Valná hromada“ na které byly prováděny i volby nového výboru. Do kterého roku byl předsedou Josef Ondryska, velitelem Eduard Folprecht a jednatelem František Pastyřík se nepodařilo zjistit. Skutečnost však je, že v roce 1897 byl již předsedou  zakladatel sboru Pavel Ciprys, velitelem Michal Uher a jednatelem Antonín Javorský. Ve funkci předsedy nebo starosty se postupně vystřídali František Bartoš (obchodník), Antonín Mayer, Jakub Straka, Cyril Bartoš (rolník), Antonín Ciprys, Josef Bystřický, František Holobrádek, Jan Škrobáček, Ladislav Ondryska a od roku 1990 Jiří Ondryska.

Ve funkci velitele nebo náčelníka se vystřídali dále Jan Straka, Fr. Bartoš, Josef Uher, Michal Horák, Jan Pyskatý, Cyril Bartoš, Ant. Ciprys, Fr. Holobrádek a od roku 1973 Lad. Gajda, kterého v roce 2002 vystřídal D. Hodonský.

Jako zbrojíři a strojníci ve sboru nejdéle působili Bartoš Jan, Kafka Karel, Šulák František, Ondryska Ladislav, Osička Václav a Hodonský František.

Po založení sboru byl požární poplach vyhlašován trubkou a v pozdější době se trubkou vyhlašovaly i různé nástupy, cvičení apod. Ve sboru jako trubači nejdéle působili Hostinský František, Holobrádek Šimon a posledním trubačem sboru byl Ciprys Jan.

Svoje technické vybavení sbor stále modernizuje a v roce 1924 zakupuje sbor novou ruční čtyřkolovou stříkačku, kterou nechává v příštím roce motorizovat. Při hasebních pracích při přechodu fronty v roce 1945 je tato stříkačka zničena.V roce 1946 dostává sbor od státu přidělenu motorovou požární stříkačku a vojenský sanitní vůz DODGE. Do této doby byly stříkačky dopravovány k požáru koňmi. V roce 1951 je přidělena další dvoukolová stříkačka a v roce 1954 další přenosná stříkačka.

V roce 1955 si sbor z vlastních prostředků zakupuje osobní vozidlo Škoda 430, a v roce 1964 cisternové vozidlo Praga RN. V roce 1972 je sboru přiděleno dopravní vozidlo Š 1203 a vozidlo DODGE a Škoda 430 jsou vyřazena. V roce 1978 je jako náhrada za vozidlo Š 1203 přiděleno dopravní vozidlo Avie a v roce 1982 cisternové vozidlo Š 706 RTHP jako náhrada za vozidlo Praga RN. Je nutné podotknout, že s vybavováním sboru nejmodernější technikou silně narůstaly nároky na její udržení v pohotovostním stavu. Tato starost o techniku zabírala a zabírá členům stále více času a klade velké nároky na obsluhu.

Činnost sboru, která se od roku 1918 zaměřovala hlavně na přípravu členů a jejich výcvik pro likvidaci požárů, se začala rozšiřovat i do oblasti kulturní a společenské. Sbor sehrál celou řadu divadelních her, pořádal veřejná vystoupení a společenské zábavy a to hlavně plesy. Na tomto úseku nejdéle působili Ant. Petrla, Jos. Bystřický, František Bartoš a Josef Beneš. Za získané peníze z těchto akcí zakupoval sbor technické vybavení a stejnokroje pro své členy.

V době žní prováděl a organizoval sbor žňové hlídky, asistenční hlídky při společenských zábavách, divadlech a kině.

Ve sboru spolu s muži pracovaly již od roku 1936 i ženy, které se mimo kulturní a společenské činnosti zapojily i do odborné přípravy a výcviku.

Přestože v některých letech byla činnost nedostatečná a sbor se potýkal s problémy, vydržela tato aktivita členů až do konce padesátých let. Od šedesátých let se sbor zaměřuje hlavně na školení a výcvik svých členů na úseku zdolávání požárů a na provádění preventivních prohlídek v obytných domech a drobných provozovnách v obci a dále pak na výchovu mladé generace. V činnosti s mladými hasiči bylo dosahováno velmi dobrých výsledků a po celou řadu let patřili naši mladí hasiči k nejlepším na okrese. Od těchto let také silně klesá zájem občanů o práci ve sboru. Tato skutečnost je silně ovlivněna mimo jiné i tím, že veškerá soukromá výrobní činnost je zestátněna a občané již necítí povinnost starat se o zabezpečení požární ochrany. Tato skutečnost se však začala měnit a taktéž se bude muset změnit i zájem občanů o požární ochranu.